Setkat se s člověkem a rozdávat radost (Mt 9:35-38)
Všechna čtyři evangelia nám říkají, že před Ježíšovým veřejným působením vystoupil Jan Křtitel a přitáhl k sobě zástupy. Nejprve pobýval na nepřístupných místech a později u řeky Jordán, kde jeho posluchači mohli přijmout křest jako znamení pokání. Mnohé podoby křesťanského poustevnického a mnišského života odrážejí tento přístup. Lidé přicházejí a setkávají se s osamělými poustevníky nebo navštěvují kláštery, kde prostřednictvím zasvěcených mužů nebo žen potkávají Boží milost.
Salesiánské charisma, podobně jako mnohá jiná společenství
zasvěceného apoštolského
života, se inspiruje více Ježíšem,
který si na rozdíl od Jana Křtitele
nevybírá jedno konkrétní místo,
kde by ho lidé mohli vyhledat. Naopak, chodí po městech
a vsích, setkává se se zástupy
na různých místech.
Touha setkat se s člověkem
a jít mu vstříc pohání Ježíše
a měla by pohnout i salesiány.
Nechceme jen čekat, vycházíme
vstříc, přibližujeme se. Tento náš
pohyb by měl vést také k pohybu
lidí, kteří nás vyhledávají a naslouchají Božímu slovu.
Druhou vlastností salesiánského ducha je soucit a touha být
pastýřem těch, kteří jsou vysílení
a skleslí. Být pastýřem znamená přivádět ovce na pastviny
a do bezpečí, starat se o člověka.
Pro salesiána být pastýřem znamená být ve službě lidem.
Třetí skutečnost se zrcadlí
v životě Dona Boska, totiž v jeho
touze zapojit co nejvíc lidí do svého poslání, jít ke skleslým
a vysíleným. Ježíš chce zapojit mnohé a prosí ty, kteří s ním
jsou už ve spojení, aby se modlili
za další. Don Bosco chce mít
kolem sebe velké společenství,
které se spojuje na cestě stejným
směrem, protože je hodně znavených a skleslých.
Tři salesiánské vlastnosti,
které pramení z jednání Dobrého
pastýře, patří k abecedě křesťana v současném světě. Neboť
setkání s člověkem tam, kde žije,
soucítit s ním a dodávat mu radost a naději, spojovat se pro jeho
dobro, to je proroctví, které platí
pro všechny časy.
Autor: Pavol Grach, SDB
Zdroj: Saleziánský magazín 4/2019, str. 15
Odkaz na zdroj: SDB.cz/Magazín