XIII. Mistrovství Evropy kněží ve futsalu (postreport)

P. Jiří "Colins" Šůstek přináší svůj postreport z XIII. Mistrovství Evropy v kněžském futsale.

Drazí farníci i čtenáři našich farních stránek,

spolu s naším bývalým kaplanem otcem Petrem Káňou, také naším sousedem z Kelče P. Janem Blešou a dalšími 8 kněžími z celé České republiky jsem měl možnost se zúčastnit XIII. Mistrovství Evropy kněží ve futsalu neboli malém fotbalu v hale (pro 6 hráčů, včetně brankáře, na každé straně). Turnaje se poprvé za třináct let zúčastnilo 17 týmů z celé Evropy: Portugalsko, Itálie, Polsko, Slovensko, Rakousko, Bělorusko, Ukrajina, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Albánie, Kosovo, pořádající Černá Hora a spolu s námi v základní skupině Maďarsko, Slovinsko a Rumunsko, tzn. kolem 250 kněží a také 3 biskupů, z toho jeden z nich přímo hrál.

Kromě fotbalu a slavení společných mší svatých celebrovaných místními biskupy jsme měli možnost také trochu poznat místní krajinu a kulturu. Na lodi jsme tak propluli jedním z nejhezčích zálivů na světě - Bokou Kotorskou neboli Kotorským zálivem, katolíky v Černé Hoře také nazývaným Zálivem svatých pro několik svatých narozených na pobřeží tohoto zálivu, mimo jiné včetně sv. Leopolda Mandiće, patrona zpovědníků.

A jak turnaj dopadl? I přes velkou kvalitu, odbornost a snahu našeho skvělého trenéra Marka Vomáčky (bývalého prvoligového fotbalisty, mistra Evropy ve fotbale do 16 let a dvojnásobného mistra ČR a také několika evropských a světových soutěží v kulturistice) jsme posbírali ve skupině tyto výsledky: 0:5, 0:2 a 0:1 a v zápase o umístění jsme prohráli 0:1 na penalty s domácí Černou Horou a následně jsme konečně zvítězili nad Albánií v boji o 15. místo výsledkem 2:1. Takže jsme obsadili celkové 15. místo, což je stejným umístěním jako loni (vzhledem k většímu počtu účastníků než minulý rok). Možná byste řekli, jestli nám to za to stojí, nebo zda nejsme zklamaní. Právě naopak! Zažili jsme krásný a požehnaný týden, kdy jsme naučili (minimálně) Rumuny jednu českou píseň a také několik českých pokřiků (Italové je totiž už uměli z minula), se Slováky si zazpívali naši i jejich hymnu, vytvořili společenství českých kněží, trochu poznali místní zem, národ i kulturu a co výsledky? Bude to znít jako obhajování se, ale výsledky trochu klamou, jelikož jsme naší hrou rozhodně nezklamali, gólman nás výborně podržel (góly totiž nebyly jeho chybou, ale nás hráčů v poli), "jen‟ jsme nebyli schopní vstřelit gól... A jak každý ví - bez gólu se vyhrát nedá.

A tak se za rok můžeme (snad i s Vámi) těšit v Praze na dalším šampionátu, kdy snad těch gólů dáme víc a potěšíme tak Vás, naše fanoušky, i lepším výsledkem.

Děkuji Vám za modlitby a podporu!

Ze srdce žehná

Váš kaplan
P. Jiří Šůstek alias Colins