"Zákopový anděl" bl. Jakub Kern

25.10.2020

Dne 20. října 1924 během operace dřívějšího zranění umírá v pověsti světce kněz a řeholník Jakub Kern. Tento světec si prošel jako mladý muž bojištěm I. světové války. Mezi svými spolubojovníky měl přezdívku "Zákopový anděl". Ve válce byl těžce raněn. Když opustil bojiště, vstoupil do řádu premonstrátů a svůj život věnoval jako smírnou oběť za odpadlé kněze a řeholníky. O 74 let později, 21. června 1998 Jakuba Kerna spolu s Marií Restitutou Kafkovou a P. Antonem Maria Schwartzem beatifikoval papež Jan Pavel II. ve Vídni.

Zdroj obrázku: Rádio Proglas
Zdroj obrázku: Rádio Proglas

11. dubna 1897 přišel do rodiny Franze a Anny Kernových chlapec. Při křtu mu dali jméno Franz Alexander, jméno Jakub přijal až později jako své řeholní jméno. Jeho matka několik týdnů před porodem podstoupila pouť do Maria Enzersdorfu, kde se dlouho modlila k Panně Marii a prosila ji o ochranu pro své dítě. Zároveň přislíbila, že pokud se narodí chlapec, povede ho k velké lásce ke kněžství, aby se mohl jednou stát Božím služebníkem, bude-li to Boží vůle. To vše uchovávala jako své velké tajemství a Jakubovi to řekla až na smrtelné posteli - v té době byl Jakub bohoslovcem v kněžském semináři ve Vídni. Anna pak zemřela s pocitem vděčnosti.

Láska k Bohu, kterou mu předávala jeho matka Anna, byla na něm velmi nápadná. V roce 1908 vstoupil po přijímacích zkouškách do chlapeckého semináře v Hollabrunnu a zároveň byl studentem tamějšího státního gymnázia a již jako mladý student v sobě nesl povolání ke kněžství. Když později vstoupil do semináře, věnoval mnoho času modlitbě a mnohdy během modlitby ztratil pojem o čase tak, že jej museli spolubratři přijít vyrušit, aby došel na studia či jiný program formace.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že byl Jakub Kern vzorný světec, který tráví hodiny pohroužen do modlitby, dokázal své okolí také pobavit či pohrát si s dětmi. Jeho občasné legrácky nikoho neurážely a nikomu neubližovaly. Jako člověk byl přátelský a ochotný a byl vždy v kolektivu oblíbený.

Poklidné dny v semináři narušilo rozpoutání I. světové války. 15 října 1915 musel narukovat k salzburskému 59. pěšímu pluku "arcivévody Reinera". Následně byl v roce 1916 převelen ke 4. císařskému střeleckému pluku "Tyrolskému" a v zařazení k tomuto pluku navštěvoval důstojnickou školu ve Vöcklabruku. Svůj duchovní domov zde nalezl u Školských sester, s nimiž zůstal až do své smrti ve spojení v modlitbě i korespondenci. Vojenská služba mu však nebránila být ve spojení s Bohem. Denně chodil k přijímání Eucharistie a ministroval při bohoslužbě, to později na frontě nebylo možné. Studia neměla dlouhého trvání. 15. května 1916 je se svým plukem odvelen na frontu do jižního Tyrolska v hodnosti poručíka.

Během vojenské služby na frontě prožíval Jakub Kern těžké chvíle. Věrnost Bohu přinášela nepochopení, posměch a urážky od spolubojovníků na rotě. Krušné chvíle na bojišti a nelibost od spolubojovníků na frontě působily silně negativně a velmi těžce, Jakub nezatrpkl a dokázal dále zachovávat věrnost Bohu. Pro svou věrnost a pokoru, s jakou přistupoval k Bohu během pobytu na frontě, si získal nakonec od vojáků respekt a někteří dokonce vyhledávali jeho duchovní podporu.

Nedlouho po tom, co byl odvelen na frontu se ujal dobrovolně velení hlídky. Nejprve byl odmítnut, protože nemá jako "bažant" žádné bojové zkušenosti, ale kvůli nezájmu byl k hlídce přidělen. Muži, kteří měli jít na hlídku pod velením Jakuba Kerna, se loučili se svými kamarády. Jakub místo toho padl na kolena a při posměchu všech se modlil a prosil Boha o ochranu. Po modlitbě vyrazili na hlídku. Po skončení se u velitele roty hlásila celá osmičlenná hlídka bez zranění. Toto následovalo i další hlídky. Když se stejný scénář opakoval už po několikáté, hlásilo se na hlídku více dobrovolníků, než bylo třeba a celá hlídka se před začátkem šla s Jakubem pomodlit. Díky tomu se začalo Jakubovi v rotě přezdívat "Zákopový anděl" či "náš anděl strážný".

Válka neušetřila ani mladého Jakuba. Dne 11. září 1916 mu bylo způsobeno vážné poranění průstřelem plic a jater. Do lazaretu byl odvezen až o dva dny později, kdy se rána i zdravotní stav začal prudce zhoršovat. Následujících 8 dní, které Jakub proležel v závažném stavu v lazaretu, byla téměř celá jeho rota pobita. Po krátkém zotavení byl odvelen zpět na frontu, na níž zůstal až do rozpadu Rakousko-Uherské monarchie. Jeho rána hnisala, bolela a velmi Jakuba omezovala ve službě. Tři čtvrtě roku se Jakub nacházel na hranici života a smrti. Po válce podstoupil první operaci, při níž se lékaři snažili odstranit hnis z těla. Operace měla za následek odstranění části žebra o velikosti šesti centimetrů. Během dalších let podstoupil ještě několik operací, které měly za následek ubrání 8 žeber, a kvůli závažnému zdravotnímu stavu musel Jakub všechny operace podstoupit bez narkózy. Ránu se nepodařilo nikdy vyléčit.

Touha sloužit jako kněz Kristu jej neopouštěla, avšak bylo mu jasné, že ve svém aktuálním stavu nemůže sloužit jako diecézní kněz lidu, jak si vždy přál. Rozhodl se proto svůj život vydat jako smírnou oběť, když se dozvěděl, že po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie odpadlo mnoho věřících, zvláště kněží a řeholníků. V červenci 1920 se stává kandidátem k přijetí do řádu premonstrátů v Gerasu. Své bolesti obětoval Jakub Kern za odpadlé kněze a řeholníky, zvláště za odpadlého Isidora Zahradníka.

Jakubův zdravotní stav se zhoršoval. Na přímluvu opata a dalších spolubratrů, kteří znali Jakubovu touhu po kněžství, byl Jakubovi udělen dispens a mohl tak přijmout svátost kněžství ještě před složením věčných slibů. Svou primiční mši svatou celebroval mladý kněz dne 1. srpna 1922 ve Vöcklabrucku u Školských sester, které poznal během studií důstojnické školy.

Jako kněz sloužil Jakub Kern necelá dva roky, až do své smrti. I během této krátké doby se stává oblíbeným a vyhledávaným knězem. Válečné zranění se stále zhoršuje a stupňuje se i utrpení. Jakub Kern stále své utrpení prožívá v modlitbách a odevzdává jej za odpadlé řeholníky a kněze. Krátce před svou smrtí nechává posílat Isidoru Zahradníkovi vzkaz, že pro něj trpí a stále se za něj bude přimlouvat v nebi.

Jakub Kern umírá ve věku 27 let ve Všeobecné nemocnici ve Vídni dne 20. října 1924, v den, kdy měl složit věčné sliby a právě proto papež Jan Pavel II. nechal památku blahoslaveného Jana Kerna, kněze a řeholníka připsat ke dni 20. října.